FÉDÉRATION
CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
SECRETARIAT GÉNÉRAL: 13, Place Albert I - 6530
Thuin (Belgique)
F.C.I. Standard č. 101 / 9.1.2003 / F
F R A N C O U Z S K Ý B U L D O Č E K
(Bouledogue Français)
PŘEKLAD DO NĚMČINY: paní Michele Schneider
ZEMĚ PŮVODU: Francie
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU:
28. 04. 1995.
POUŽITÍ: společenský, hlídací a doprovodný
pes.
KLASIFIKACE FCI: Skupina 9 Společenští a
doprovodní psi.
sekce 11 malí dogovití psi.
Bez pracovní zkoušky.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Jako
všechny dogy pochází také francouzský buldoček
pravděpodobně z Molossů z Epiru a z římského
císařství. Je příbuzný s předky buldoka z
Velké Britanie, s alanskými středověkými psy a s
velkými a malými dogami francouzskými.
Francouzští buldočci, jak je dnes známe, jsou
výsledkem různých křížení, která prováděli
zkušení chovatelé v letech 1880 v dělnických
čtvrtích Paříže. Svého času pes nosičů
břemen v pařížské centrální tržnici, pes
řezníků a kočích, se díky své výjimečné
tělesné stavbě a povaze dokázal rychle probojovat
do lepší společnosti a podmanit si svět umělců.
Tak se rychle rozšiřoval. První klub pro toto
plemeno byl založen v Paříži roku 1880. První
plemenná kniha je datována od roku 1885 a první
standard byl sestaven v roce 1898, v roce, ve kterém
uznala Société Centrale Canine francouzského
buldočka jako plemeno. První pes tohoto plemene byl
vystavován již v roce 1887.
Standard byl pozměněn v letech 1931-32 a 1948,
nově přepracován byl v roce 1986 pány H. F.
Renantem a R. Triquetem (zveřejněno v FCI v roce
1987), pak byl ještě v roce 1994 znovu zkoncipován
výborem francouzského klubu pro francouzské
buldočky (Club Bouledogue Français) ve spolupráci
s R. Triquetem.
CELKOVÝ VZHLED: Typický moloss
malého formátu. I přes svoji malou velikost
silný, v každém ohledu krátký a kompaktní,
podsaditý pes s krátkou srstí, krátkým
tuponosým obličejem, vztyčenýma ušima a
přirozeně krátkým ocasem. Musí působit dojmem
živého, bystrého, velmi svalnatého zvířete,
kompaktní struktury a solidní stavby kostry.
CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): Družný,
veselý, hravý, sportovní, bystrý. Obzvlášť
milý ve styku se svými majiteli a s dětmi.
HLAVA: Hlava musí být velmi
silná, široká a kvadratická. Kůže, která ji
pokrývá, tvoří skoro symetrické záhyby a
vrásky. Hlava buldočka se vyznačuje vtaženou
oblastí horní čelistí a nosu. Lebka je o to
širší, oč ztratila na délce.
MOZKOVNA
Lebka: Horní partie lebky široká,
téměř plochá, se silně klenutým čelem.
Vystupující nadočnicové oblouky jsou rozděleny
rýhou, která je obzvlášť vyvinutá mezi očima.
Rýha nesmí pokračovat na čele. Týlní hrbol
velmi málo vyvinutý.
Stop: Velmi silně vyjádřen.
LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: široká, velmi krátká,
ohrnutá. Nosní dírky jsou dobře otevřené a
souměrné, šikmo dozadu směrované. Sklon nosních
dírek a ohrnutého nosu („pršáček“) musí
však dovolit normální dýchání nosem.
Hřbet nosu: Velmi krátký, široký; jsou na něm
soustředně symetrické vrásky, které sbíhají
dolů na horní pysk (délka: 1/6 celkové délky
hlavy).
Pysky: Silné, trochu visící a černé. Horní pysk
se setkává s pyskem dolním uprostřed a úplně
zakrývá zuby, které nikdy nesmí být vidět.
Horní pysk je v profilu spadající a zaoblený.
Jazyk nikdy nesmí být vidět.
Čelisti: Široké, kvadratické, silné. Spodní
čelist probíhá širokým obloukem a končí před
horní čelistí. Při zavřené tlamě je
předsunutí spodní čelisti (předkus) zmírněno
tím, že průběh křídel spodní čelisti je
zahnutý. Tento ohnutý tvar je nutný, aby se
zabránilo příliš silnému předsunutí dolní
čelisti.
Zuby: Řezáky dolní čelisti nesmějí v žádném
případě stát za řezáky horními. Spodní oblouk
zubů je zaoblený. Čelisti nesmějí být stranově
posunuty ani stočeny do stran. Vzdálenost mezi
horním a dolním obloukem řezáků nelze přesně
stanovit. Rozhodující podmínkou je, aby horní
pysk a dolní pysk na sebe doléhaly tak, aby úplně
překrývaly zuby.
Líce: Svalstvo tváří je dobře vyvinuté, ale
nevystupuje.
Oči: bystrý výraz: hluboko posazené oko dosti
daleko od nosní houby a především od uší;
tmavé barvy, poměrně velké, krásně kulaté,
lehce vystupující a bez jakékoliv stopy po bělmu,
když se zvíře dívá dopředu. Okraj víček musí
být černý.
Uši: Středně velké, u kořene široké a na
špičce zaoblené. Posazené vysoko na hlavě, ale
ne těsně u sebe. Neseny vzpřímené. Boltec je
otevřen dopředu. Kůže musí být tenká a na
dotyk měkká.
KRK: Krátký, lehce klenutý, bez
laloku.
TRUP:
Horní linie z profilu: Horní linie stoupá
stále až po bederní krajinu a potom rychle klesá
k ocasu. Příčinou tohoto tvaru, který je velmi
žádoucí, jsou krátká bedra.
Hřbet: Široký a svalnatý.
Bedra: Krátká a široká.
Záď: Šikmá.
Hruď: Válcovitá a velmi hluboká. Žebra jsou
sudovitá, silně zaoblená.
Předhrudí: Široce otevřené.
Spodní linie z profilu a břicho: Vtažené, ale ne
jako u chrta.
OCAS: Krátký, na zádi hluboko
nasazený, přiléhající k hýždím, v nasazení
široký. Přirozeně zalomený nebo zauzlený; ke
konci se zužující. I při pohybu musí zůstat pod
horizontálou. Je přípustný relativně dlouhý
ocas (ale ne sahající až k hlezennímu kloubu),
zužující se zalomený ocas je přípustný, ale ne
žádoucí.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Končetiny
rovné a svislé jak při pohledu ze strany tak
zepředu.
Plece: Krátké, silné. Vystupující, pevné
svalstvo.
Nadloktí: Krátké.
Loket: Bezpodmínečně přiléhá k tělu.
Předloktí: Krátké, dobře odsazené, rovné a
svalnaté.
Zápěstí a přední nadprstí: Silné a krátké.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Pánevní končetiny
jsou silné a svalnaté. Jsou trochu delší než
hrudní končetiny a zvyšují tím zadní část
těla. Jak při pohledu ze strany tak i zezadu jsou
rovné a svislé.
Stehna: Svalnatá, pevná, nepříliš zaoblená.
Hlezno: Skutečně hluboko posazené, ne přehnaně
zaúhlené, především však také ne příliš
strmé.
Nárt: Silný a krátký. Buldoček nesmí mít od
narození žádné paspárky.
TLAPY: Přední tlapky jsou kulaté,
malé, tzv.”kočičí”. Dobrý styk se zemí,
lehce vytočené. Prsty jsou velmi kompaktní, drápy
krátké, silné a dobře odsazené. Polštářky
jsou tvrdé, silné a černé. U žíhaných psů
musí být drápy černé. U barvy „caille“ =
křepelka (plavá žíhaná se střední bílou
strakatostí) a „fauve“ = plavá (plavá se
střední nebo převládající bílou strakatostí)
jsou upřednostňovány tmavé drápy, ale světlé
se nepostihují.
Zadní tlapky jsou velmi kompaktní.
CHODY: Průběh pohybu je volný,
končetiny se pohybují souběžně se středovou
rovinou těla.
OSRSTĚNÍ
SRST: Krásná, hustá, lesklá a
měkká krátká srst.
BARVA: - Rovnoměrně plavá,
žíhaná nebo nežíhaná nebo s omezenou
strakatostí. - Plavá žíhaná nebo nežíhaná se
střední nebo převládající strakatostí.
Všechny odstíny plavé barvy jsou přípustné, od
červené až po barvu bílé kávy. Úplně bílí
psi se přiřazují k barvě plavé žíhané s
převládající strakatostí. Pokud má pes velmi
tmavou nosní houbu a tmavé oči s tmavými okraji
víček, pak lze u obzvlášť krásných
exemplářů výjimečně tolerovat jistou
depigmentaci obličeje.
VELIKOST A HMOTNOST : U buldočka v
dobrém stavu nesmí být hmotnost menší než 8 kg
a nesmí přesahovat 14 kg, přičemž velikost je
úměrná k hmotnosti.
VADY: Jakákoliv odchylka od výše
uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž
hodnocení musí být v přesném poměru s
odchylkou.
Úzký nebo sevřený nos (chroničtí chrápalové).
Vpředu chybějící uzavření pysků.
Depigmentované pysky.
Světlé oči.
Lalok.
Vysoko nesený ocas; příliš dlouhý nebo
abnormálně krátký ocas.
Volné lokty.
Strmý nebo dopředu vysazený hlezenní kloub.
Nekorektní způsob pohybu.
Tečkovaná srst.
Příliš dlouhá srst.
TĚŽKÉ VADY:
Při zavřené tlamě viditelné řezáky.
Při zavřené tlamě viditelný jazyk.
“Bubnující” pes (toporný pohyb hrudních
končetin).
Depigmentovaná místa v obličeji s výjimkou psů
plavých žíhaných se střední bílou strakatostí
(„caille“) a u psů plavých se střední nebo
převládající strakatostí („fauve“).
Nadměrná nebo nedostatečná hmotnost.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Nosní houba jiné barvy než černé.
Rozštěp pysku („zaječí pysk“) .
Psi, u kterých se spodní řezáky zavírají za
horními.
Psi, jejichž špičáky jsou při zavřené tlamě
stále vidět.
Různobarevné oči.
Uši nesené nevzpřímené.
Uši, ocas a nebo paspárky kupírované.
Paspárky na pánevních končetinách odstraněné
nebo existující.
Bezocasost.
Barva srsti černá s pálením, myší šeď a
hnědá.
Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně
vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v
šourku.
