 |
 |
|
 |
|||||||||||||
 |
 |
 |
 |
|||||||||||||
 |
 |
Standard plemene Španělský mastin Standard FCI č. 91 / 15.10.1984 Země původu: Španělsko Název plemene: Španělský mastin (Mastin espanol), užívá se i název Mastin z Leonu (Mastin leones), Mastin Estremadury (Mastin Extremeno), Mastin Manchy (Mastin Manchego) Rozšíření: Celé Španělsko, zvláště hory a náhorní roviny provincií Asturie a Leon, Kantabrijského pohoří, Estremadury, a všeobecně náhorní plošiny a oblasti s rozšířeným volným chovem ovcí, s výjimkou Pyrenejí v oblasti Aragonu a Navarry a oblasti Monegros, kde je rozšířen pyrenejský mastin I. VZHLED A POVAHA 1. Celkový popis: španělský mastin je velký, těžký, vyváženě stavěný pes mimořádných proporcí, velmi silný a svalnatý, s kompaktní kostrou, velkou hlavou a polodlouhým osrstěním Z milého a něžného společníka se ve vztahu k nepřátelským šelmám a cizím osobám staví uzavřeně až nepřátelsky, zvláště používá-li se jako strážce a ochránce pozemků a stád. Jeho štěkot je drsný, hluboký a těžký a vzhledem k jeho síle nezaměnitelný. Jedná se o mimořádně inteligentního a současně krásného psa; obě vlastnosti vyjadřuje jeho výraz. Chováním se projevuje jako sebevědomý pes, který používá svoji sílu přiměřeně, neboť si své mimořádné síly je dobře vědom. 2. Kohoutková výška:
nahoru neomezená, přičemž se dává přednost větším
harmonicky stavěným exemplářům. 3. Trup: ne zcela kvadratický, takže délka trupu překračuje kohoutkovou výšku. Požadovaným cílem je funkční harmonie proporcí v klidu i v pohybu. Použití: ochrana a strážení. Přehnaně bázlivé, zbabělé, nevyrovnané nebo naopak agresivní psy je třeba vyloučit z chovu. Tato rasa je pevně spjata s volným chovem ovcí především merino, které provázel již v dobách středověkých svazů chovatelů ovcí (Mesta) a které bránil proti vlkům a jiným loupeživým šelmám všude, kam stáda táhla nebo se zdržovala na pastvě. I dnes doprovází tato rasa stáda ve volném chovu na pochodu i na domácích pastvinách. Vedle toho se dnes tito psi drží k ochraně, hlídání a obraně pozemků, osob a venkovských usedlostí. II. HLAVA 1. Celkový popis: velká, silná, tvaru tupého jehlanu se širokou základnou. Poměr délky mozkovny k délce tlamy je 6:4. Při pohledu shora je celkový vzhled tlamy a lebky kvadratický a stejnoměrný bez výrazného přechodu od tlamy ke spánkům. Přiměřeně divergující linie tlamy a lebky (rozbíhající se). 2. Lebka: široká, silná, při pohledu z boku trochu klenutá, širší než delší. Výrazný týlní hrbol. 3. Stop: lehce, málo vyjádřený 4. Tlama: při pohledu z profilu rovná. Při pohledu zezadu téměř čtvercová, ke špičce nosu se přes i nadále impozantní šířku mírně zužuje. V žádném případě není špičatá. 5. Nosní houba: černá, vlhká, velká a široká 6. Pysky: horní dobře překrývají spodní; dolní pysk má stejně jako koutek tlamy okraj sliznice zubatý. Sliznice musí být černé. 7. Zuby: bílé, silné a zdravé. Velké, špičaté a dobře zapadající špičáky. Silné a mohutné moláry (stoličky). Řezáky spíše malé, nůžkový skus. Plný počet premolárů (třeňových zubů) 8. Oči: v poměru k velikosti lebky malé, tvaru mandle, přednost mají tmavé, barvy lískových oříšků. Pozorný, mírný a inteligentní pohled vůči známým, velmi ostrý pohled na cizí 9. Oční víčka: silná, černě zbarvená. Dolní víčko nechává viditelný kousek spojivky. 10. Uši: středně velké, visící, trojúhelníkové, hladké. Nasazeny nad linií očí. V klidu visí a dobře přiléhají k líci, aniž by se příliš tiskly k lebce. Při vzrušení odstávají od tváře, v zadní části horní třetiny mírně vztyčené. Nekupírované. 11. Řasy: černé stejně jako černé chlupy obočí III. KRK Ve tvaru kužele, široký, silný, dobře osvalený, pohyblivý. Silná volná kůže. Silně vyvinutý dvojitý lalok IV. TRUP 1. Celkový dojem: pravoúhlý. Silný a robustní, vykazuje enormní sílu, je ale pohyblivý a pružný 2. Kohoutek: vyjádřený 3. Hřbet: silný, dobře osvalený. Žebra s velkými mezižeberními mezerami, dobře klenutá, ne plochá. Poměr kohoutková výška-minimální obvod hrudníku je zhruba 3:4. Bedra dlouhá, široká a silná, ke slabinám se zužují. 4. Záď: široká a silná. K horizontále a linii hřbetu skloněná cca 45°. Výška jako v kohoutku. 5. Linie hřbetu: rovná, vodorovná i v pohybu 6. Hruď: široká, hluboká, dobře osvalená, mohutná. Vyjádřená prsní kost. 7. Břicho a slabiny: břicho jen málo vtažené, široké slabiny, kůže na slabinách stažená dolů V. OCAS V nasazení velmi silný, není nasazen ani příliš vysoko, ani příliš dole. Silný, ohebný a s delším osrstěním než ostatní části těla. V klidu nesen dole, lehce se dotýká hlezen, v poslední čtvrtině někdy ohnutý. V pohybu a při vzrušení nese pes ocas jako šavli, na konci zatočený, ale nikdy zcela vytočený nahoru nebo ležící na zádi VI. HRUDNÍ KONČETINY 1. Celkový dojem: zcela svislé. Rovné a při pohledu zpředu rovnoběžné. Předloktí třikrát delší než nadprstí. Silné kosti se silným nadprstím. 2. Plece: šikmé, dobře osvalené, delší než předloktí. 3. Úhel lopatka-pažní kost: cca 100° 4. Úhel pažní kost-předloktí: cca 125° 5. Nadprstí: při pohledu z boku téměř rovné. Prakticky je pokračováním předloktí. Silné kosti. 6. Tlapy: kočičí tlapka, uzavřená, silné prsty, vysoké a dobře klenuté. Drápy a polštářky robustní a tvrdé. Přiměřeně vyvinutá kůže mezi prsty VII. PÁNEVNÍ KONČETINA 1. Celkový dojem: silné, dobře osvalené. Při pohledu ze strany přiměřeně úhlené. Při pohledu zpředu a ze strany svislé; hlezna rovná, uzpůsobená k tomu, aby psovi poskytovala lehkost, mrštnost a eleganci při dostatečném pohybu 2. Stehno: silné a dobře osvalené 3. Úhel pánev-stehno: cca 100° 4. Podkolení: dlouhé kosti, dobře osvalené, silné kosti 5. Úhel stehno-podkolení: cca 120° 6. Hlezna: vyjádřená s dobře definovanou patou 7. Úhel hlezna: otevřený, cca 130° 8. Tlapy: kočičí tlapky, téměř oválné. Jednoduché nebo dvojité paspárky, které se mohou amputovat VIII. POHYB Především klus, harmonický, silný a rovný. Žádný mimochod. IX. KŮŽE Elastická, silná, bohatá, růžová s tmavou pigmentací. Všechny sliznice černé. X. OSRSTĚNÍ Silné, husté, hrubé, polodlouhé, hladké na celém těle až po prsty nohou. Odlišují se dva druhy srsti; krycí srst na hřbetě a srst, která kryje žebra a chrání slabiny. Na končetinách poněkud kratší a na ocase poněkud delší a hedvábnější XI. BARVY Rozdílné, přičemž jednobarevnosti - žlutá, lví barva, červená, černá, vlčí šeď a jelení červeň - se dává přednost. I kombinované barvy jako žíhání, s bílým límcem nebo skvrnité. XII. CHYBY 1. Lehké: lehce oblá hlava při pohledu z profilu. Chybějící jeden premolár, klešťový skus. Slabý, v pohybu měkký a zvlněný hřbet. Poněkud slabší nadprstí a předloktí. Lehká bázlivost. 2. Těžké (vylučují zadání známky "výborný"): špičatá tlama. Mírný předkus. Ztráta více premolárů nebo špičáků, která nevznikla úrazem. Klesající hřbet. Silná přestavěnost. Slabé nebo křivé postavení končetin. V pohybu velmi volné lokty. Kravský postoj v klidu a v pohybu. Zvlněná, rozcuchaná nebo příliš dlouhá srst. Kupírované uši nebo ocas. Přílišná ektropie nebo entropie. Nevyrovnaná povaha, přehnaná bázlivost nebo agresivita. Slabý, lymfatický vzhled. Ocas nesený položený na hřbetu. 3. Vady vylučující z chovu: hrbatý nos. Jakýkoliv stupeň podkusu. Přehnaný předkus. Nedostatky v pigmentaci nosní houby a sliznic provázené světlým okem. Monorchismus a kryptorchismus Pozn: Všichni psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela uložená v šourku.
|
